Tajní evangelíci na Valašsku
Vláda mocného rodu Habsburků v Rakousko-uherské říši byla do 18. století časem velké náboženské nesvobody a pronásledování každé víry, která nebyla římsko-katolická (tzv. „doba temna"). Evangelíci, přežívající početně zvláště zde na Valašsku, byli proto nuceni svoji víru skrývat - odtud „tajní evangelíci".
S okolními evangelickými zeměmi však udržovali tajné kontakty a ve 2. polovině 18. století jich už stále víc a víc odmítalo poslušnost katolické církvi.
V květnu roku 1780 po dobu 9 dnů působil na Valašsku pozvaný luterský farář, který kázal pod širým nebem a vysluhoval svatou Večeři Páně. Putoval krajem a všude, kde působil, přicházely tisíce lidí vyslechnout jeho kázání a přijmout svátosti. Když se ho vrchnost pokusila zatknout, davy lidí biřice zbili a kazateli umožnili bezpečně odejít.
Představitelé tajných evangelíků trpělivě vysílali poselstva do Vídně s žádostmi o udělení náboženské svobody. Tehdy vládnoucí císař Josef II. nakonec jejich prosbám vyhověl a 13. října 1781 vydal tzv. Toleranční patent (viz obrázek), který v českých zemích a na Moravě povolil přihlásit se k reformované nebo luterské církvi. Již o vánocích toho roku se konaly na Vsetíně veřejné evangelické bohoslužby v Bubelově stodole na Dolní Jasence.
Vznik samostatného Horního sboru
Jako prvního faráře si vsetínští evangelíci pozvali Jana Hrdličku z Modry. Po necelých třech letech se však vrátil zpět pro mnohé těžkosti a nesrovnalosti vsetínského sboru. Již před vydáním tolerančního patentu měli totiž tajní evangelíci na Valašsku dobře uspořádanou správu svých sborů, v jejichž čele stáli charismatičtí lidoví vůdci se značnou autoritou. Měli velmi prosté bohoslužby a jejich zbožnost byla ovlivněna vroucí zbožností pietismu. Naproti tomu kazatelé, kteří přicházeli ze sousedního Slovenska, přinášeli zbožnost racionální a nebyli zvyklí na presbyterní způsob vedení sborů. Počínali si příliš autoritativně a mj. zaváděli luterskou liturgii včetně latinských zpěvů do bohoslužeb. To vyvolávalo odpor mnohých členů sboru.
Proto došlo nakonec k rozdělení sboru a v r. 1785 vznikl samostatný reformovaný (kalvínský, helvetský) sbor na Vsetíně, dnešní Horní sbor ČCE, který se hlásí k tradici švýcarského reformátora Jana Kalvína (viz obrázek). V počátcích sboru se v jeho čele vystřídalo několik reformovaných kazatelů povolaných z ciziny (první byl Štěpán Kalnay z Debrecína). Až v roce 1797 sbor získal českého kazatele Jakuba Lukla, rodáka z Nosislavi u Brna, který působil ve sboru až do své smrti v roce 1835. Z dalších kazatelů sboru lze připomenout Karla Opočenského, který působil ve sboru úctyhodných 61 let (do r. 1899).
Historie kostela
Odtržený reformovaný sbor zůstával zpočátku v podnájmu v původním dřevěném kostele luterského sboru. S tím byly spojeny časté nebratrské spory, a proto kazatel Lukl přesvědčil reformovaný sbor, aby vystavěl svou vlastní budovu. Za velkých obětí chudých členů sboru byla stavba dokončena a chrám byl posvěcen 24. května 1827.
Vnější podoba kostela byla vymezena předpisy tolerančního patentu - hlavní vchod z boku od hřbitova, chybějící věž i zvony. Také vnitřní uspořádání se lišilo od toho, jaké máme dnes. Kazatelna stála uprostřed proti dveřím a lavice byly proti sobě. Na obou stranách byly kruchty, takže účastníci bohoslužeb na sebe viděli.
V roce 1892 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kostela podle návrhu arch. Dušana Jurkoviče, spočívající mj. ve zvětšení oken a přistavení vstupních průčelí se sloupy. Dnešní podoba interiéru kostela pochází z roku 1927, kdy byla zrušena jedna kruchta a kazatelna umístěna v prostoru pod ní, byly též pořízeny nové lavice a kazetový strop. V roce 1953 byly instalovány nové varhany. Současná fasáda kostela i fary pochází z roku 2002.
Horní sbor ve 20. století
V roce 1899 vystřídal v čele sboru faráře Opočenského farář Jan Skalák, který působil ve sboru 40 let. V době jeho působení, v letech kolem I. světové války (viz pohlednice z r. 1918), byl sbor ovlivněn probuzeneckým hnutím a mnozí ze sboru odešli a založili dodnes živé sbory Církve bratrské a Bratrské jednoty baptistů. Zároveň vznikaly samostatné sbory v okolních obcích. V roce 1839 měl reformovaný sbor 3000 členů, v roce 1939 Horní sbor 3836 členů. Po II. světové válce počet členů trvale klesá, v současnosti (2008) má sbor 1866 členů.
V době komunistické totality byl nejdéle působícím farářem Emil ženatý (23 let). Ke konci jeho působení, v letech 1980-82 byl přistaven sborový dům, když starý, neprakticky přes ulici umístěný, byl prodán sboru Církve adventistů sedmého dne.
V roce 1982 nastoupil do sboru farář Jan Blahoslav Šourek. Jeho požehnané působení ukončila smrt v roce 1988. Na sbor pak přišel (r. 1990) farář Pavel Sikora, v roce 1996 jej vystřídali manželé faráři Jan a Pavla Hudcovi. Od roku 1996 má sbor dva kazatele. P. Hudcová ukončila službu druhé kazatelky sboru v roce 2003 a místo ní sbor povolal jáhna Pavla Čmelíka. Farář Hudec odešel v roce 2004. V letech 2005-2006 na sboru působil farář Bernard Louis Martin, po něm nastoupila farářka Jiřina Kovářová. Po jejím odchodu v roce 2011, povolal sbor jáhna Stanislava Mikulíka a stále na sboru působil i farář Pavel Čmelík. Od listopadu 2015 je sbor bez kazatele a náš sbor administruje farář Petr Maláč ve spolupráci s jáhnem Otou Mikulášem.
Tato stránka byla aktualizována 22/07/2016 v 23:49.
